Nesmíme se nikdy mstít za utrpěnou urážku, byť by byla sebevíce ponižující. - archiv citátů

9.5.2017, Benedikt XVI. (Foto: Daniel VILLAFRUELA / Wikimedia Commons)

Obsah fatimského zjevení: Zlo nemá poslední slovo

Obsah fatimského zjevení: Zlo nemá poslední slovo

Zlo nemá poslední slovo

V roce 1917 se u portugalského městečka Fatima zjevila třem dětem – pastýřům Panna Maria. Toto zjevení patří mezi církví uznaná. Klíčové „tajemství“ zjevení zní: „Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí.“ Co to znamená? 

Církev mučedníků je ukazatelem k Bohu

Fatimské zjevení mělo tři hlavní části („tajemství“):

V prvním šlo o vidění pekla, ve druhém o úctu k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, v úvodu třetí části tajemství zazněla výzva k pokání a obrácení a končí obrazem plným naděje: žádné utrpení není marné a právě církev trpící, církev mučedníků se pro člověka stává ukazatelem při hledání Boha.

Výzva k modlitbě

Co znamená fatimské  poselství jako celek? Co říká konkrétně nám?

Tak, jak jsou jednotlivé události představeny, patří již minulosti. Kdo by očekával vzrušující apokalyptická zjevení o konci světa nebo o směru dějin, musí být zklamán. Fatima nenabízí uspokojení pro naši zvědavost, ostatně křesťanská víra vůbec nechce a nemůže být soustem pro naši zvědavost. To, co zůstává, je: výzva k modlitbě jako cestě ke „spáse duší“ a ve stejném smyslu volání po pokání a obrácení.

Srdce otevřené Bohu je silnější než zbraně

Klíčové „tajemství“ zní: „Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí.“ Co to znamená?

Srdce otevřené Bohu, očištěné nahlížením na Boha, je silnější než pušky a jakékoli jiné zbraně. Mariino fiat, slovo jejího srdce, změnilo dějiny světa, protože na tento svět přivedlo Spasitele a díky tomuto „ano“ se Bůh mohl stát člověkem v našem prostoru a zůstává jím navždy.

Vidíme a stále zakoušíme, že zlo má v tomto světě moc. Má moc, protože naše svoboda se stále odvrací od Boha. Avšak od doby, kdy sám Bůh přijal lidské srdce, a obrátil tak svobodu člověka k dobru, k Bohu, nemá svoboda ke konání zla poslední slovo. Od té doby platí slova: „Ve světě budete mít soužení. Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.“ (srov. Jan 16,33) Fatimské poselství nás vybízí, abychom důvěřovali tomuto příslibu.

Podle komentáře Josefa kardinála Ratzingera
(později papeže Benedikta XVI.)

Se svolením zpracováno podle knihy
Aura Miguelová, Fatimské tajemství a Jan Pavel II.,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

Tento text ve formátu PDF k vytištění:
a použití např. na nástěnku naleznete zde.


Rozcestník k dalším textům na nástěnky naleznete zde

Spekulace o fatimských tajemstvích jsou zbytečné

Veškeré spekulace na téma fatimských tajemství byly a jsou zbytečné, protože to, co nám ve Fatimě bylo řečeno, bylo zveřejněno. Jejich obsah poukazuje k hlavnímu poselství křesťanské víry: že Kristus vstal z mrtvých, žije a je Pánem dějin – říká kardinál Pietro Parolin. Vatikánský státní sekretář před papežskou poutí do Fatimy zdůrazňuje zejména jeden aspekt zjevení, k nimž došlo před sty lety, že se totiž P. Maria neukázala bohatým a vlivným lidem, nýbrž chudým dětem, v jistém smyslu těm nejméně významným či - jak by řekl papež František – společensky odepsaným.

Kardinál Parolin vysvětlil, v čem spočívá prorocké poslání fatimských událostí: „Prorocké poslání Fatimy spočívá v připomenutí, čím církev je, čím má být nadále a co má hlásat dnešnímu světu. A tedy, že je společenstvím, které hlásá nové nebe a novou zemi, očekává je, ba téměř předjímá, jak by řekl Koncil, když silou lásky vniká do těch nejchmurnějších a nejbolestnějších dějinných ran, aby tyto dějiny proměňovala. V tom spočívá prorocké poslání Fatimy, a zároveň prorocké poslání církve, neboť jedno i druhé se v jistém smyslu sbíhá.“ – řekl Vatikánskému rozhlasu kardinál Parolin.

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Středa 28.6.

Gn 15,1-12.17-18; Mt 7,15-20

Komentář k Gn 15,1-12.17-18: Bůh dává Abramovi tři věci: potomstvo, území, požehnání. Provokativní otázka: pokud se náš kontinent zříká potomstva, neztrácí dvě zbylá zaslíbení?

Zdroj: Nedělní liturgie